Česká filharmonie až dvacátá?
28.06.2010
Česká filharmonie (ČF) se podle žebříčku zveřejněném v britském magazínu The Gramophone (12/2008, s. 36-45) propadla z první desítky světových orchestrů na 20. místo. To je fakt. Ovšem tento fakt je v poslední době zahrnut především do negativních charakteristik, kritik a soudů vynášených nad orchestrem. Někdy se zdá, jako by byl skoro až zneužíván ve snaze či touze pěkně se po orchestru „povozit“.
Nechci nijak umenšovat skutečnost, že ČF v očích (nejen) zahraničních kritiků klesla. Nemálo. Měli bychom se ale ptát, proč? Jaké signály ČF vysílá? Myslím, že stojí za to podívat se na výsledky hodnocení podrobněji a posléze alespoň zopakovat otázky, které nejen u nás vyvolaly. Celý článek viz http://www.gramophone.net/Issue/Page/December%202008/36/999327/The+worldrsquos+greatest+orchestras.
Do hodnocení byly zahrnuty pouze velké symfonické orchestry, jejichž pořadí nakonec určilo 11 kritiků (5 z časopisu The Gramophone včetně čínské a korejské verze, dva z USA, dále kritici z Německa, Rakouska, Francie a Nizozemí). Hned v úvodu článku autoři upozorňují, že výsledky jistě vyvolají nesouhlas a diskusi. V první řadě jim šlo o to, oslavit orchestry, které mohou ostatním sloužit jako vzor muzicírování. Je nasnadě, že kritici rozhodovali s vědomím, že jiné složení „poroty“ by mohlo výsledek namíchat trochu, nebo zcela jinak.
Jaká byla tedy jejich kritéria? Koncertní a nahrávací činnost, přínos společnosti na lokální i národní úrovni, míra schopnosti udržet si svůj status v ovzduší stále rostoucí konkurence. Každý orchestr je v textu charakterizován, velký prostor je věnován první desítce, kde se ke kvalitě souboru vyjadřují kritici, dirigenti a hráči. Jak vidno, nešlo jen o to, jak dobře nebo špatně orchestr hraje.
Stojí za povšimnutí, co je u orchestrů vyzdvihováno: např. výjimečná dramaturgie nahrávek nebo výrazný nahrávací projekt, hledání nových cest s pomocí mladého šéfdirigenta, vlastní festival, originální zvuk (což zase jiní považují za mýtus), udržování historického dědictví, značné rozšíření repertoáru, progresivní management.
Zajímavá je pasáž kritika Wilhelma Sinkovicze z rakouského Die Presse o Vídeňské filharmonii. Zvlášť v jeho první části bych klidně vyměnila slovo „vídeňská“ za „česká“. Podle Sinkovicze nezní Vídeňští filharmonikové vždy jako světový orchestr, na programu mají příliš mnoho koncertů, často spolupracují s dirigenty, kteří jsou buď neschopní nebo neochotní vytáhnout z orchestru to nejlepší. Nicméně poté dodává, že se správným dirigentem zní orchestr mimořádně (s. 42-43). Kolegové se Sinkoviczem zřejmě souhlasili a umístili Vídeňské filharmoniky na 3. místo. Proč je tedy ČF až 20.?
V hodnocení je charakterizována jako jeden z nejosobitějších orchestrů, kritici zmínili nahrávky Dvořáka, Mahlera, Čajkovského a Brahmse. Nakonec se uvádí tehdy chystané angažmá šéfdirigenta Eliaha Inbala a jako by v textu visela otázka, co podnětného tato změna orchestru přinese.
Podíváme-li se na orchestr z pohledu stanovených kritérií, můžeme jen pokrčit rameny. Podle mého názoru ČF trpí podobnými potížemi jako Vídeňská filharmonie s tím rozdílem, že počet těch „správných“ dirigentů pro ni je v sezoně menší. Nejsou na ně finance. Nemůže se pochlubit větším počtem výjimečných nahrávek, festivalem, který by se stal součástí pražského hudebního života s podobným úspěchem jako třeba Letní slavnosti staré hudby, Struny podzimu nebo počiny Orchestru Berg. Pražské premiéry, ač snaha byla, zely téměř prázdnotou. Angažování mladého nebo alespoň mladšího dirigenta se také nekonalo, o dechberoucí změně dramaturgie, kterou by přinesl nový šéfdirigent, nemluvě. Otázka progresivního managementu by v současné době stála za samostatnou úvahu nechutné délky. Co tedy orchestru zbylo? Výjimečný zvuk dechové sekce, který je hoden obdivu a který se traduje z generace na generaci, jednotlivě talentovaní mladí hráči, kteří jsou ochotni dřít, bude-li pod kým. V sociální sféře prospěl orchestru cyklus výchovných koncertů pro střední školy. Skoro se divím, že se ČF nepropadla v hodnocení ještě hlouběji.
V závěru textu jsou uvedeny orchestry, které by v budoucnu mohly mezi velké hráče vstoupit a orchestry, které mají svá nejlepší léta už za sebou. To pochopitelně fanoušky poněkud rozbouřilo. Kde jsou latinskoamerické orchestry, ptali se v Mexiku, měli jste více zdůraznit sociální aktivity, říkali jiní. Ben Hoyle (The Sunday Times, 21.11.2008, http://entertainment.timesonline.co.uk/tol/arts_and_entertainment/article4661445.ece) podotýká, že v první dvacítce je pouze jeden britský orchestr (London Symphony Orchestra), a to ještě na 4. místě, a že Vídeňští i Berlínští filharmonikové asi nebudou nadšení, že je předběhl amsterdamský Concertgebouw.
Do skládanky bych ještě zařadila úvahu Richarda Morrisona (The Sunday Times, 6.9. 2008) na téma nejlepší orchestr světa. Podotýká, že dnešní moderní orchestry znějí veskrze stejně, řekněme unifikovaně, a že něco jako originální zvuk už je dávno minulostí. S tím bychom mohli polemizovat nejen co se ČF týče, ale také třeba v souvislosti s Dresden Staatskapelle. Morrison také upozorňuje, že je pro orchestr klíčové vedení dirigenta. Konstatuje, že s tím souvisí finanční dispozice. Ti, co jsou nejlepší, jsou jimi i z těchto důvodů. Mohou si dovolit ty nejlepší „mávače“, hrubě řečeno. Podle Morrisona patří mezi top orchestry Berlínští filharmonikové, Amsterdam Concertgebouw, Lucerne Festival Orchestra, Simón Bolivar Youth Orchestra a LSO.
Je dobře, že se s ČF ve světě stále počítá, je škoda, že prestiž tohoto orchestru klesá (např. Budapest Festival Orchestr je na 9. místě!), nicméně chtělo by se škodolibě a s jistým riskem podotknout, že tolik opěvovaný BBC Symphony Orchestra v tomto výčtu vůbec není. A jistě to neznamená, že pod vedením Jiřího Bělohlávka hraje špatně.
Top 20:
1 Royal Concertgebouw Orchestra
2 Berlin Philharmonic Orchestra
3 Vienna Philharmonic Orchestra
4 London Symphony Orchestra
5 Chicago Symphony Orchestra
6 Bavarian Radio Symphony
7 Cleveland Orchestra
8 Los Angeles Philharmonic
9 Budapest Festival Orchestra
10 Dresden Staatskapelle
11 Boston Symphony Orchestra
12 New York Philharmonic
13 San Francisco Symphony
14 Mariinsky Theatre Orchestra
15 Russian National Orchestra
16 Leningrad Philharmonic
17 Leipzig Gewandhaus Orchestra
18 Metropolitan Opera Orchestra
19 Saito Kinen Symphony Orchestra
20 Czech Philharmonic