Zrušený koncert České filharmonie
1.02.2011
V květnu loňského roku zrušili hráči Českého filharmonie koncert v souvislosti s odvoláním tehdejšího ředitele Vladimíra Darjanina. (Odvolal ho Václav Riedlbauch, toho času ministr kultury a předchůdce Darjanina v čele ČF.) Stalo se tak v přítomnosti publika, které přišlo, usedlo a nevyposlechlo si ani komorní „a“. Koncem letošního ledna byl sice koncert jaksepatří nahrazen, ovšem jako by znovu, ať už zjevně či latentně, vyvstala otázka, zda tehdy filharmonici jednali správně.
Je jasné, že kdo investoval kvůli koncertu čas a peníze, se v první chvíli naštval, a že z právního hlediska to asi nebylo zcela „košer“. Média k osvětlení situace posléze (a vlastně ani před tím) mnoho nepřispěla, navíc část veřejnosti nechápala, proč se filharmonici staví za člověka, který chtěl např. odvolat Petra Nedomu z vedení Galerie Rudolfinum. Naopak se rozbujely spekulace o zmanipulovaném orchestru, objevily se i negativní komentáře od kolegů z jiných orchestrů a typické urážlivé internetové komentáře, které zde odmítám komentovat…
K pochopení tak výrazného protestu potřebovali hráči informované publikum se znalostí kontextu alespoň posledních pěti let, publikum, které by s nimi bylo v tomto směru více sžité. Je to deficit, který by do značné míry mohl (a měl) zmenšit nový management.
Filharmonici chtěli podle mě upozornit na své obavy, že se „nad nimi“ děje něco, co není správné. Udělali to tak, abychom si toho prostě museli všimnout. Obávám se, že v situaci, která byla emocionálně tak vypjatá, k tomu ještě před volbami s vidinou mizivého zájmu médií, nebylo možné reagovat jinak než extrémně. I za cenu naprostého odmítnutí.