Dojmologický chaos
5.03.2011
Situace kolem Státní opery Praha (SOP) a Národního divadla (ND) se přiostřuje. Tento stav je nepříjemný samozřejmě především pro zaměstnance obou institucí. Mluví se o „redukční dietě“, snižování stavů, výměnách, změnách a proměnách. To vše v tak krátkodobém výhledu, až se z toho člověku kroutí vlasy na hlavě. Chcete-li se v dané problematice zorientovat, moc šancí nemáte. Ze strany ministerstva kultury je k dispozici studie teatrologa Josefa Hermana, seznam členů pracovní skupiny MK ČR a odborníků konzultantů (nejsem asi jediná, kdo nechápe přizvání dirigenta L. Svárovského), plus diskutabilní výroky náměstka ministra Zdráhala. Toť vše. Z obou divadelních domů se alespoň dnes již bývalý ředitel SOP Dolanský pokoušel o otevřenou, jakož i srozumitelnou, komunikaci. V médiích jsme se dočkali celkem smysluplných textů v Respektu (Jaroslav Formánek), v LN a na serveru Opera PLUS, kde Jana Machalická a Helena Havlíková vznesly dotazy na několik oborníků. Připočetla bych k tomu i článek Věry Drápelové na iDnes, který se, řekla bych, v mnoha bodech shoduje s Hermanovou studií. Ovšem texty této vyhraněné autorky jsou pro mnoho lidé nepřijatelné, i kdyby v nich byla zrníčka logiky a věcné argumentace. Tím jsme bohužel tak nějak skončili. Zbytek je stále se vršící dojmologie. Pochopitelná, leč přebujelá a užitečná jen do jisté míry. Připočtu-li k tomu různá prohlášení (která tímto nechci nijak snižovat), výzvy, dementování prohlášení, dementování výroků, petici za odvolání ministra (k níž mají někteří výhrady, protože je až příliš úzce spojena se jménem bývalého ředitele Pražského filharmonického sboru Richarda Sporky) a konspirační teorie, docházím k závěru, že snad bude nakonec nejlepší dát si jako opáčko Pratchettovu Maškarádu a vyčkávat. Otázkou zůstává, kdo z toho informačního zmatku nakonec něco vytěží…