Bota jménem Mareček
13.03.2011
Nemá smysl citovat zprávy o dalším vývoji v Japonsku. Česká filharmonie i nadále zůstává v Tokiu, dnes odehrála odpolední koncert, na který kupodivu nedorazila asi jen pětina lidí. Jak podotkl jeden z členů orchestru, když se pod nimi vše zachvěje, aspoň „lépe vibrují smyčce“…
Přístup pana ředitele Marečka, který orchestr na cestě doprovází, je zarážející. V pátek 11.3. vedení uklidňovalo hráče, kteří byli v bezpečí na jihozápadě země, že se vůbec nic neděje a že mohou klidně odjet do Tokia. Totéž sdělil pan ředitel médiím v tiskové zprávě. Opomněl ale dodat, že někteří členové ČF na jihozápad neodjeli (na koncertech totiž nevystupovali), zůstali v Tokiu a zažili vše v plné parádě. V Praze nebyl nikdo z úředníků ČF schopen rodinným příslušníkům sdělit, zda jsou v pořádku. Internet je pro ně asi sprosté slovo, telefon asi nepoužívají a volají na sebe z okna. Paní Sobková, kontaktní osoba pro veřejnost, přes víkend odpočívá a nekomunikuje.
Po návratu do Tokia pan Mareček stále ujišťoval orchestr, že je vše v naprostém pořádku (asi nečte zprávy), a kdyby se něco dělo, že jim paní velvyslankyně dá zprávu. Jako bonus dostali hráči speciální pláštěnky na ochranu před radioaktivním deštěm. Na druhou stranu někteří muzikanti, zřejmě výrazně adrenalinové tipy, chtějí zůstat, neb by neradi vraceli diety. A japonská agentura zase nechce přijít o zisk.
V téhle chvíli už podle svědectví hráčů pan Mareček poněkud znervózněl, ale stále se drží. Je to hrdina. Rodinní příslušníci členů orchestru jsou mu jistě za jeho statečnost neskonale vděční. Hráči tedy i nadále zůstávají jeho rukojmím.
Čééérný muž pod bičem otrokáááře žil…
Dodatek č. 1: To je tak, když si člověk neověří všechno. Takže: K předčasnému odletu ČF zpět domů by mohly pomoci odbory. Čili orchestr není v dané situace tak úplně nesvéprávným "rukojmím", jak jsem uvedla. Ovšem co je to proti vytrhování jedné věty z kontextu třeba na iDnes...
Dodatek č. 2: Už se nám to komunikačně pohnulo viz iDnes.